Přicházeti, příchod, přijíti: Vedle obvyklého významu ve smyslu »přibližovati se a dojíti« mají tyto výrazy, jimiž Kral. ve SZ překládají víc než 40 hebr. slov, také význam kulticko-náboženský. Už v antických modlitebních textech se prosí o příchod božstva a mluví se o tom, že božstvo přišlo [zjevilo se]. Ve SZ přichází věřící do svatyně, chrámu, aby se skláněl před Hospodinem nebo aby obětoval [1Sam 16:2 , 1Sam 16:5; 1Kgs 8:42; Ps 65:3 ; Ps 86:9; Isa 1:12; Hag 2:8; Zech 8:20n ; Zech 14:17]; také Hospodin nebo jeho hlas nebo Duch přichází k lidem [Exod 20:24; Deut 33:2; 1Sam 4:7; Ps 29:4 ; Ps 101:2; Isa 50:2] buď ve snu [Gen 31:24] nebo v mimořádných úkazech přírodních [Exod 20:20] nebo jinak [Num 22:9; Judg 15:14; 1Sam 4:7 ; 1Sam 16:16]. Hlavní pozornost SZ-a je však soustředěna na eschatologický příchod Boží, jeho světla [Isa 60:1], jeho vykoupení [Isa 35:4 ; Isa 59:20], jeho soudii [Isa 3:14]. zvláště však jeho Mesiáše [Isa 59:20; Dan 7:13; Zech 9:9], který se bere [= přichází] ve jménu Hospodinovu [Ps 118:26]. S tímto příchodem Božím a Mesiášovým souvisí i příchod rozhodujících posledních dnů, dne Hospodinova [Isa 13:9 ; Isa 35:4 ; Isa 40:10 ; Isa 66:15; Hos 9:7; Ezek 21:29; Mal 4:1 , Mal 4:5].

Tato naděje, že Bůh, Mesiáš, jeho den anebo jeho království přijdou, byla obzvláště živá v době nz. Podle lidového očekávání před příchodem Mesiášovým vystoupí Eliáš [Matt 11:14 ; Matt 17:10 , Matt 17:12 ; Matt 27:49; Mark 9:11n; základem je tu Mal 4:5 - Mal 4:6], a formule »ten, který přijíti má« byla označením Mesiáše [Matt 11:3; Luke 7:19n; sr. Matt 21:9; Luke 19:38]. Samaritánka pak očekává, že Mesiáš přinese i zjevení o pravém kultu [John 4:25]. Ježíš sebe sama označuje jako toho, který přišel, a Jana Křtitele prohlásil za Eliáše. [Podle evangelisty Jana má Křtitel sám toto vědomí: John 1:7 , John 1:15 , John 1:27 , John 1:31], Všude tam, kde Ježíš praví, že přišel, aby kázal [Mark 1:38], volal hříšníky k pokání [Mark 2:17; Luke 5:32], naplnil Zákon a Proroky [Matt 5:17], pustil oheň na zemi [Luke 12:49], způsobil rozdělení mezi lidmi [Matt 10:34nn; Luke 12:51nn], prosvítá jeho mesiášský nárok a vědomí božského poslání. Zvláště evangelium Janovo je toho plné: Ježíš ví, že nepřišel sám od sebe [John 7:28 ; John 8:42], nýbrž ve jménu Otce [John 5:43], ví, odkud přišel a kam jde [John 8:14], ví, že přišel, aby svědectví vydal pravdě [John 18:37], jako světlo, aby ten, kdo v něho věří, nezůstal ve tmě [John 12:46], ale měl život a hojnost [John 10:10]; přišel ne aby soudil svět, ale aby jej spasil [John 12:47]. Přesto však jeho příchod je soudem pro ty, kdo se postaví proti němu [John 3:19 ; John 9:39]. Mesiášské vědomí poslání od Boha prosvítá i tam, kde Ježíš mluví o tom, že »přijde, jde, přišla hodina« [John 2:4 ; John 4:21 , John 4:23 ; John 5:25 ; John 7:30 ; John 8:20 ; John 12:23 ; John 13:1 ; John 17:1]. Jde o čas, který v svém spasitelném plánu ustanovil Bůh pro toho, kterého poslal. Ale i tam, kde Ježíš mluví o sobě nepřímo jako o Synu člověka, jasně prosvítá jeho mesiášský nárok. Syn člověka přišel, aby hledal a spasil zahynulé [Matt 18:11; Luke 9:56 ; Luke 19:10; sr. Eph 2:17; 1Tim 1:15], aby sloužil a dal život svůj mzdu na vykoupení za mnohé [Matt 20:28; Mark 10:45]. Démoni ovšem jsou si vědomi toho, že přišel zhubit jejich moc [Matt 8:29; Mark 1:24; Luke 4:34]. Tím, že Ježíš přišel na tento svět, přišlo i království Boží a je mezi lidmi [Luke 11:20n], ovšem jen jako v předjímce, nikoli v plnosti.

Ale právě proto má rozhodující význam, aby lidé ve víře přicházeli k Ježíši Kristu, do úzkého styku s ním. Je příznačné, že toto přicházení k Ježíši Kristu je v nz vypravování obyčejně spojeno s projevem nejhlubší úcty [Matt 8:2; sr. 9,18; 14,33; 15,25; Mark 5:33]. Ježíš sám zve k sobě [Matt 11:28; John 6:35 ; John 7:37], a kdo k němu přijde, nebude odmítnut [John 6:37]. Přijít k němu znamená ovšem stát se jeho učedníkem se všemi důsledky, jež jsou s tím spojeny [Matt 16:24; Mark 8:34; Luke 6:47 ; Luke 9:23; sr. 14,27]. Ne každý je ochoten je přijmout [Matt 22:3; Luke 14:20; John 3:19n ; John 5:40]. Evangelista Jan vyzdvihuje z Ježíšových výroků ty, jež ukazují, že příchod k němu patří do oblasti Božího vyvolení. Jen ten, kdo je vyučen od Boha, jde ke Kristu [John 6:45 , John 6:65], nepřijde na soud [John 5:24] a vyznává, že Kristus je ten, »kterýž měl přijíti na svět« [John 11:27].

Přese všecku jistotu, že v Ježíši Kristu přišel Mesiáš, Syn Boží v těle [1John 4:2; 2John 1:7; sr. 1John 5:6], a s ním i království Boží [Mark 11:10], hledí NZ do budoucnosti, kdy Mesiáš a království Boží přijdou v moci [Mark 9:1]. Už rabíni v době Ježíšově znali dvě možnosti mesiášského příchodu: v nízkosti a v moci. Mluvili také o zjevení království Božího, jež až dosud zůstává skryto. I Ježíš učí své učedníky modliti se za příchod království Božího [Matt 6:10; Luke 11:2] a slibuje, že ten, kdo pro něj a pro evangelium »nyní v tomto času« opustil všecko, vezme stokrát více »v budoucím věku« [Mark 10:30; Luke 18:30]. Budoucí věk a království Boží, za jehož příchod se učedníci modlí, jsou souznačné pojmy. V tomto budoucím království Božím Ježíš bude slaviti se svými učedníky novou Večeři [Luke 22:18], jejíž předjímkou byla Poslední večeře na této zemi a přicházení zmrtvýchvstalého Krista mezi učedníky [John 20:19 , John 20:26 ; John 21:13]. Příchod tohoto království totiž spadá v jedno s novým příchodem Syna člověka [Matt 16:27 ; Matt 24:30 ; Matt 25:31 ; Matt 26:64; sr. Luke 23:42; Acts 1:11; Rev 1:7], který však je nevypočitatelný [Matt 24:3 , Matt 24:42nn; Mark 13:36 sr. Luke 17:22; Rev 16:15]. Předcházeti jej však bude kázání evangelia po všem světě [Matt 24:14], vystoupení a příchod falešných proroků [Matt 24:5], Antikrista [1John 2:18 ; John 4:3] a mnohá utrpení [Matt 9:15; Luke 23:29; Rev 3:10 ; Rev 7:14; sr. Acts 2:20]. Bude to příchod Boží a Kristův k poslednímu soudu [Matt 21:40 ; Matt 25:19nn , Matt 25:31 - Matt 25:46; Luke 13:6nn; 1John 2:28; Rev 11:18 ; Rev 14:7 , Rev 14:15 ; Rev 18:10], ale také ke svatbě Beránkově [Rev 19:7, sr. Luke 22:18]. Při tom dojde k překvapující skutečnosti, že mnozí od východu i od západu přijdou stoliti v království nebeském, zatím co mnozí »synové království« budou vyloučeni [Matt 8:11; Luke 13:29]. Zvláště janovský okruh zaznamenává vlastní výroky Ježíšovy o novém příchodu [John 14:3; 21 22n], předznamenaném příchodem *Utěšitele, Ducha sv. [John 14:16 , John 14:26]. Právě Duch sv., jenž nahrazuje osobní přítomnost Kristovu, je janovskému okruhu zárukou, že Kristus znovu přijde [John 14:18; Rev 1:4 , Rev 1:8 ; Rev 2:5 , Rev 2:16 , Rev 2:25 ; Rev 3:3 ; Rev 22:20].

Také Pavel, jeho okruh a jeho sbory žijí v očekávání [brzkého] příchodu Kristova v slávě [1Cor 4:5 ; 1Cor 11:26; 1Thess 5:2; 2Thess 1:10; 2Tim 4:1; sr. Heb 10:37; Acts 2:20 ; Acts 3:20 ; Acts 7:52], jejž bude předcházeti hromadné odpadnutí a zjevení syna zatracení [2Thess 2:3 , 2Thess 2:8, sr. 2Pet 3:3n , 2Pet 3:10], ale také spása Izraele [Rom 11:25n]. Jas 5:7 vybízí k trpělivosti »až do příchodu Páně«.

»Přijíti k čemu« ve smyslu dospěti [řecky: katantán = dojíti k cíli] ve Acts 26:7, jež Žilka překládá: »A nyní stojím před soudem pro to, že chovám naději v sliby dané Bohem našim praotcům, naději, k jejímuž uskutečnění dvanáctero našich kmenů doufá dospěti vytrvalou službou Bohu dnem i nocí«. Pavel tu uznává vytrvalé úsilí Židů o dosažení Božích cílů, ví ovšem, že toto jejich úsilí je marné, pokud se nepodrobí Kristu [Rom 10:2n]. Podobný význam má sloveso přijíti ve Phil 3:11 [Žilka: »abych mohl dospěti ke vzkříšení z mrtvých«], kde Pavel vyslovuje touhu po vzkříšení nikoli jen k soudu, ale k slávě Kristově a tak po účasti na moci vzkříšení Kristova, jež se zatím projevovala pouze účastí v jeho utrpení.